Přišel jsem na způsob,jak zahnat depresy,smutek,žal,či nudu a pomůže vám v obnově vašeho uměleckého ducha.Začal jsem si vymýšlet rýmy,kouzla,básně,,,,ano možná to zní pošetile,ale vyzkoušejte to.Na nic nemyslete,uvolněte se a zaměřte se na svůj problém.S pocitem ,že kouzlem či básní vystrnadíte problémy z vaší mysli se zbavte všech chmůr.Možná nejsem cvokař,ani jsem nevystudoval medicínu a nic podobného,ale píšu to sem ze vsojí zkušenosti.Každodenně jsem otrávený ze svého běžného,nudného života(doufám,že je to pouze období prázdnin),a tak když jsem třeba v práci,zaháním nudu tím,že si vymýšlím slova,která mi pomáhají to všechno překonat.
Každému z nás v životě nevýjde aspoň jedna pohádka ,zjistil jsem však,že nejlepší způsob,jak se s tímto faktem vyrovnat je se s tím vžít,naučit se s tím žít a obejít to,či jít dále.
V tuto chvíli,v tento čas,kouzlem vyžeň bolest z nás!
V poslední době se nepřetžitě hádám s našimi,už spolu nedokážeme ani rozumně promluvit.Oni chcou,ať jen pracuji,nebo jsem doma a hlídám sestru nebo se učím.Žene mě to k šílenství,pocitu zoufalství a nutkání udělat něco nepatřičného,,,,jsem jak v kleci s železnými okovy na rukou.Potřebuji svobodu,klíč k mým snům a pocit života.Křídla jenž mě ponesou do oblak,či člověka,co mi pomůže,,,
Zkoušel jsem být štastný,zkoušel jsem žít tak,abych si mohl nalhávat,jak moc jsem štastný,ale nejde to,,,necítím se tak,právě naopak!Cítím úzkost,bolest v hrudi a slzy v očích.Slzy co mě pálí v očích a bolest,co mě ryje v srdci.Touhu,která mě tlačí v mysli a depresy,která mě zabíjí.Chci se naučit žít svůj život,takový jaký je,ale nezvládám to.Snad pro mě bude odstěhování se něčím novým,snad i dobrým.
Přál bych si okamžikem zažít nefalšované štěstí.
Proč se pohádka neplní?
Možná jsem až moc náročný,možná chci moc,možná že si tu bolest přináším sám.Ale ne,,,,nikoho nepotřebuji,zavřu se do sebe a nikoho tam nepustím. Srdci klíč a zámek mysli.
.
.
.
.
Proč jen upadám stále níž...
Přál bych si slunce,měsíc a hvězdy.
.
.
.
Dej mi sílu najít klid,velkou bolest obejít!

