Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!
Chce se mi řvát! Hrozně moc řvát,jako nikdy!
Tou bezmocí,touhou po porozumění,po lásce,po smíření,,,
Prostě už nemůžu!V jednom okamžiku jako by se zdálo,že je vše v pořádku,v následující minutě se opět vše vrátí do stejných kolejí.Nemluvím s máti už od pondělka,kdy jsme se strašně pohádali,od té doby se jen ignorujeme,ale víte co jsem nečekal?,,,že i v té nejhorší situaci může být tak sobecká mrcha!Dneska za mnou přišla babička(moje chůva,která mě hlídala,jak jsem byl ještě miminko) a oznámila mi,že děda ve středu umřel.V jejich prosklených očích jsem viděl smutek,žal a bolest,ale nedokázal jsem ji pomoct.Pouhé slova je mi to líto,,,nic víc,nedokázal jsem nic vyslovit.Jako bych oněmněl a vše kolem,jako by už nebylo.Nedokázal jsem ze sebe vydat jedinou hlásku,která by ji dokázala utěšit.Měl jsem pocit,že na to slova nestačí,ale nevěděl jsem,jak se v takové situaci zachovat.Netušil jsem!Jsem odporný člověk!
Když se za ní zabouchly dveře a ona s pláčem odešla,neměl jsem slov.Přišla k nám,aby to zdělila mamce a ona nebyla doma.Děda...muž,který mě učil první krůčky,první jízdu na kole,,,ten muž,který mi ještě o Vánocích vyprávěl historky,jak jsem byl malý.Ten je nyní pryč!A já si vyčítám snad každou minutku,kdy jsem mu ještě před pár měsíci řkl,že ho příjdu navštívit ještě a neudělal jsem to!Po odchodu jsem tedy měl v mysli jen jedno a to,že to musím říct hned mamce,volal jsem ji,ale ona semnou ani nechtěla mluvit.Když už jsem ji dostla k telefonu,zmohla se jen na to,že mi řekla "no už se stalo,co já s tím můžu dělat" jen jsem ji řekl,že se teda omlouvám a zhasl jsem mobil.Nedokázal jsem pochopit tu strašnou zlobu,která ve mě byla!
Nedokázal jsem pochopit ji,jak to mohla?!To že jsme se spolu hádali byla snad v té chvíli věc,která stála na druhém místě!
Děda mě vychoval a pomáhal našim,když na tom byli špatně,když sem přijeli.Ona nemá ani špetku úcty!A to mě doráží!
Navalilo se toho na mě moc...za pár dní odjíždím do Brna,nemám žádné věci a ani peníze,s matkou nemluvím a fotr mě jen nutí do práce,aby mě měl pod dohledem,nemám nikoho na koho bych se mohl obrátit,když je mi tak hrozně,jako právě dneska.Ňum,jediná kamarádka kterou jsem potkal na icq a řekl ji,že je mi špatně jestli by se semnou nešla projít,mi řekla,že je jí to líto a že je unavená!
Mám z toho všeho moc těžkou hlavu!



Mrzí mě to, opravdu.. Není to v tomhle případě jen fráze, kterou bych tě chtěla konejšit, ale je mi to fakt líto.
Tolik sviní je okolo mě, které by si todle zasloužily, ale co? Žijou si jako prasátka v žitě :X
Někdy se to tak sejde no.. :/ Mrzi mě to s rodiči, ale třeba se vše spraví, až odjedeš do toho Brna, zlepší se to, uvidíš :*
V nejhorším můžeš vždycky říct mě, snažím se tu být pro tebe vždycky.
Mám tě moc ráda kuřátko :-*