Myslel jsem si,že se po rozchodu s Davidem snad už nikdy nevzpamatuji.Ale říkal jsem si,že až to přijde a já najdu někoho,do koho se budu moct zamilovat,bude to jiné.Nejspíš jsem jen netušil,jak moc jiné.
Já jsem se změnil,moje okolí se změnilo a můj celkový dosavadní život je naruby.Mám super školu,přátele,poznávám tu lidi,chodím na různé akce,vernisáže,,,prostě si to užívám,ale změnilo mě to.Myslel jsem si,že se nenechám tak lehce zmanipulovat okolním světem a že zůstanu vždy nad věcí,ale po dvou měsících pociťuji změnu.
Mám přítele,který je sice zcela jiný než všichni kluci,které jsem kdy potkal,ale je v tom to kouzlo...avšak mrzí mě,že si ho nezasloužím!Je to úžasný kluk a já mu slíbil věrnost a kdysi ten kluk ve mě by to skutečně dodržel,ale po zjištění,že se můj princ brání lásce,i když vím,že mě má rád.Mě postavilo na trochu jinou pozici.Poznal jsem kluka,který má peníze,žije jen z otcova konta a užívá si.Jeho slova jsou,,,"jsem mladý,budu si to užívat",navíc nejspíš moc koukám na gossip girl,ale život tamější smetánky je mi bližší než život s mým princem.Je zcela odlišný,,,šetřivý,rozumný a na prvním místě je u něj škola a jeho rodina.Ale opak jeho jsem skutečně já.Navíc jsem nějak přestal věřit na monogamii,mrzí mě to...nechápu,co to se mnou je.Nechci se jednou probudit s tím,že za to prostě nestojím.
Potřeboval bych nějaký čas,abych našel sám sebe.Tady je tolik lákadel na vyzkoušení,že jen z mála dokážu odolat.
Prostě jsem zmatený...


Pan Voják?:) Jakkoli se rozhodneš, bude to správně, zlato... :)