Ahoj kočky a kočičáci.
Po opět delší odmlce se opět ozývám,jak jinak než ve chvíli,kdy mi není psychicky moc dobře a potřebuji trošinku toho psaní.
Tak co se tedy přihodilo?Vlastně nic a přitom všechno.To je to.

V poslední době se nic neděje,alespoň nic záživného,co by dávalo mému životu smysl.AAno byl jsem teďka ve čtvrtek ve Vídni,viděl jsem krásné výstavy v Albertině a Leopoldově muzeu,sblížil jsem se tam s jednou kamarádkou ze třídy a zanakupoval jsem si.Navíc mám hodného a milého přítele,trochu jiného než jsem očekával,ale mám.Teda je trochu více jiný,ale to přejdu.Prostě i přes všechno tohle,necítím nic.Žádnou jiskru,žár,či alespoň plamínek.Kdyby jen to,ale necítím se nějak potřebný.Příští týden začínají klauzury,ale mě nepálí ani to,že bych měl kreslit.
I když,jak se si to teď tak říkám,tak bych nejspíš měl.Co jiného mi zbývá.Jsem v Brně,kde jsem se snad pohádal už s každým,jen teď jsem našel jinou spřízněnou duši,ale jinak je to na kotel.Drží mě tam pouze Ondra a Lukša,což jsou moje opory a nyní snad i Verunka.S Klárkami,,,no škoda slov!
Tak asi tak krátce no,nevím,co dále připsat,protože sám nějak nevím,kde se právě nacházím a to jak ve vztahu,ve škole,s přáteli.
Po dlouhé době jsem si opět psal s Antonínem Šimonem,je to super kluk a hodně inspirativní a vzorový člověk.Závidím mu jeho workoholismus,i když tvrdí,že není.Žije svou prací a to se mi moc líbí,radí mi obětovat pár věcí pro větší dobro a pro sebe vlastně,tak jsem o tom přemýšlel a přemýšlím.Skutečně tudyma vede cesta?Kdybych neměl Ondru,měl bych mnohem více času dělat na sobě samém a seberealizovat se,ale zase bych neměl lásku.Tak kdo mi poradí?(To je pouze řečnická otázka,ani odpověď znát asi nechci,bojím se jí.)

