
Rozhodl jsem se napsat další článek,abych odfiltroval tu zlost.Zrovna jsem se díval na jeden z dílu pořadu Jste to,co jíte.Dříve pro byl tento pořad o něčem více a stále je.Dával mi naději,že to chci udělat,nebo čeho chci dosáhnout záleží pouze na mě.
9.díl druhé řady ve mě ale zanechal jistou zášť.Nechápu takové lidi.Přihlásí se do tohoto pořadu,aby bojovala,místo toho hned na začátku brečí a lituje se,jak se ji všichni smáli a nevím co možné.Ze své zkušenosti vím,že je to hrozné.Budiž,ale jít s tím do bojiště?
Před možná dvěma,třemi lety jsem zápasil s něčím podobným.Vlastně ne úplně stejným,akorát jsem neměl nad 100 kilo.Lidi se mi posmívali za moji tloušťku,kdyby jen lidi,kteří mě neznají,ale dokonce i rodina!Otec od Majky se mi vždycky posmíval za to,jak jsem tlustý a já jsem ho za to nesnášel,ale šíleným způsobem a pak jednou,to už přetekl pohár,jsem byl se svými spolužáky na koupališti a tam mi jedna kamarádka řekla,že jsem tlustý a smála se mi.Do dneška to ve mě zůstalo a částečně s údivem,protože ta spolužačka,co se mi tehdá posmívala nebyla zrovna nejštíhlejší a nyní drží všelijaké diety a stále si stěžuje na svoji postavu.Od chvíle co se mi to stalo jsem přestal tolik jíst tuky,začal jsem se zajímat o stravu,pravidelně cvičil a makal jsem na sobě,jak nejvíc jsem mohl,dokud si o mě okolí nezačalo myslet,že trpím poruchou příjmu potravy a to byla moje konečná.Nyní se pokouším si udržet svoji relativní hmotnost a snad už tlouštka nepřijde.Ale tím chci říct,že já jsem to zvládl ve svých 13-14 lety a lidi ve starším věku se radši litují a pojídají všechno možné,dokud je nějaká nemoc nedonutí cvičit.Myslím si,že všechno je možné,jak se říká.Ono jde o to skutečně chtít,i když to třeba trvá o trochu déle a jít si za tím.
Sám sobě si pomáhám tím,že si tyto všechny články píšu,protože si tím dodávám tu odvahu a urovnávám si myšlenky.Tímto jsem si pomohl k tomu,že nejen můžu zhubnout,pokud bych chtěl,ale i to,že jsem na škole,která pro mě velmi znamená.Jsou chvíle,kdy si říkám,že na některé věci nemám,ale je to o tom,že radši dělám věci,které mě baví,než které dělat musím,ale ani takovým věcem se nevyhnu a musím je nakonec udělat.
Takže přeji všem,kdo si jdou tvrdě za svým snem,aby se jim vše vyplnilo a oni dosáhli toho vrcholu a aby hlavně neztráceli tu naději.


ty jo! Fakt?
miluju ty články, fakt v sobě něco maj ♥