Přemýšleli jste někdy nad tím,jaké by to bylo,kdybyste vypadali úplně jinak?Například kdybyste měli vzhled Brada Pitta nebo krásu Heidy Klum?Dal jsem záměrně tyto příklady,protože i když jsem použil v dnešní době velmi kýčovité lidi už,dalo by se říct ohrané,protože co je Bradu a Heidy tak krásné.Přeci jejich symetrický obličej,výška a sexy úsměvy.Tyhle ty věci v dnešní době vládnou na žebříčku estetického vnímání lidstva.Přemýšleli jste tedy jaké by to bylo?
Přiznám se,že já sám někdy dlouze uvažuji o tom,co bych mohl udělat,abych se někým takovým stal.Jako gaye si mě všichni dobírají a já jsem z toho neskutečně unavený,protože tohle lidi budou dělat neustále.Uvažoval jsem tedy o tom,co kdybych se jednou nechal operovat na holku.Neměl bych to o moc lepší?Když jsem se jednou převlékl na poslední zvonění za holku,byl to úžasný pocit a od té doby o tom uvažuji.Ne z důvodu,že bych snad potřeboval být v ženském pohlaví,nejsem transsexuální ani transvestita,jen už jsem najednou neslýchal žádné urážky,nikdo si mě nedobíral a líbil jsem se.Když jsem šel kolem domu,před kterým se rýsovaly svalnatá těla dělníků,hodně jsem se bál,ale když na mě začali pískat,strach zmizel a já se v tomto svém novém těle cítil báječně.Tak někdy dlouze uvažuji,proč to vlastně neudělat.Jako návrhář miluji modu a hlavně tu dámskou,protože je rozmanitá a podpatky jsou podle mého názoru v dnešní době skvost v tomto odvětví.Tohle jsou sice materiálnější věci,ale tím chci zdůraznit o kolik bych byl blíže svému štěstí.
Tak nějak netuším.Máte někdy stejné pocity? Že vám ten nahoře neuštědřil zrovna nejlepší podmínky k životu? Proč taková Paris,které se stačí jen dobře narodit má takové štěstí.Ano já vím,že štěstí je vlastní rodina a měli bychom za ni být rádi,ale dnešní doba je až moc materiální,povrchní a člověk nedokáže být spokojen s málem,natož s faktem,že se cel život potýká s nástrahami,které jsou zbytečné a je to jen kvůli blbosti lidského smýšlení o lidech trochu odlišných.
Závěr:Nejspíš nebudu daleko od pravdy,když budu tvrdit,že každý z nás jsme s něčím v životě,či na nás samotných nespokojeni,ale záleží pouze a jen na nás,jak se s tím popereme,či jaké kroky učiníme,abychom ten život měli jednoduší a trochu více o štěstí.
A když už jsme u tématu,co bychom si přáli,měl bych dodat,že ze všeho nejvíce teď hledám lásku.Je to kýč,já vím.To tvrdí každý druhý a ten,kdo to netvrdí v to vnitřně doufá,ale nemůžu jinak než souhlasit.Každý z nás hledáme lásku.Já hledám tu romantickou.Ať už by měla trvat rok,či pouze pět měsíců,ale ať je romantická a stojí i za tu následnou slzu.Jedinou takovou láskou pro mě byl David. Moje první "láska".Láska je pro mě pojem nepřekonatelný,nedokáže ho potupit žádné z jiných slov a není nic silnější než právě toto.
S Ondrou jsem rád,když jsme spolu,je to krásné.Povídáme si o všem možném.Snech,představách o životě,věci z běžného života,ale jakmile jsme od sebe je to konec,protože jsme k sobě romantičtí jen ve chvíli,kdy jsme uvelebeni doma.Ale na druhou stranu je tam to,že když vařím,stoupne si ke mně ze zadu a obejme mě,nebo na mě čeká v koupelně než se já sám osprchuji,když on už je,pak mě zavine do ručníku jako svoje miminko,je to sranda a přitom je to krásné,ale chybí mi pubertální psaní dlouhých zamilovaných smsek,či nevídané překvapení.Ondra tuhle tu stránku v sobě nemá,ale přál bych si aby jo.Jsem šťastný,když vím,že i druhý je se mnou šťastný a dává mi to najevo.Ale když vezmu v potaz,že je mu skoro 24,tak to asi beru.Nic jiného mi nezbývá.Ale uvažuji pořád o té lásce.Chtěl bych ho milovat,říct mu to a aby to cítil stejně. Možná že jsem udělal špatně,když mi o těch Vánocích řekl,že mě miluje a já si myslel,že to bylo v návalu štěstí a efektu radosti z mých dárků pro něj.Možná jsem mu ty slova měl opětovat.To nevím,ale nikdy není pozdě tohle napravit.Jen nad tím musíme zauvažovat.